Co má společného Johann Wolfgang von Goethe a konopí?
Johann Wolfgang von Goethe, talentovaný právník, historik, vědec a především spisovatel, byl a stále je miláčkem německého národa. Jeho díla (především Faust) jsou jedny z nejvíce probíraných děl na německých školách.
-
doporučte známému
PDF
-
Goethe se narodil v roce 1749 ve Frankfurtu nad Mohanem a zemřel v roce 1832 ve Výmaru. Mladý Goethe byl jedním z představitelů německého hnutí Sturm und Drang (1767–1785), které kladlo důraz na vyjádření emocí. Později se Goethe přestěhoval do Výmaru a stal se hlavním zástupcem epochy známé jako Weimarer Klassik, tedy Výmarská klasika. Během Goethova pobytu ve Výmaru se z tehdy menšího města začalo stávat kulturní středisko Sváté říše římské, později Rýnského spolku. Výmar po jeho přistěhování začal vzkvétat natolik, že po něm byla mezi lety 1918 a 1933 pojmenována Výmarská republika, bohužel se také stal baštou nacistického Německa. Mezi Goethova vrcholná díla patří již zmíněný dvoudílný Faust a Utrpení mladého Werthera, jehož vydání odstartovalo vlnu sebevražd.
Nyní se konečně dostáváme k bodu, kvůli kterému o Goethem píšeme. Ve švýcarském týdeníku Schweizer Sonntagszeitung vyšla údajná Goethova zpráva o „oné vychvalované bylině“. Řeč je samozřejmě o setkání s konopím. Ke konopí se měl Goethe dostat díky svému dlouholetému příteli a dalšímu významnému německému spisovateli Friedrichu Schillerovi. Tito dva a další tři mladí lidé – Spiess, Munster a Bierbichel – se jednoho dne měli sejít za účelem konopné seance, kterou Goethe popsal v již zmíněné zprávě.
„U oběda jsem se Schillerem objevoval pozoruhodný zvyk, který se objevil mezi jeho učni, totiž skrze dýmku pálit nasládlou orientální pryskyřici, na jejíž rozveselující sílu se šířila spousta chvály.“
„Byl jsem nejsrdečněji pozdraven, bylo mi vylíčeno, že rostliny (odrůda konopí) byly vlastnoručně vypěstovány, sklizeny a usušeny v malé, láskyplné zahrádce a rozjařeně se diskutovalo o zahradnickém umu.“
Konopí kouřili z dýmky, z níž se šířila „silná vůně, napůl sladká, napůl ostrá, s nádechem tavené gumy“. Takto se dýmka posílala dokola, až se dostala ke Goethemu, poté doprovázena zvláštním pocitem a hlubokým bzučením obkroužila dýmka ještě jednou všechny přítomné.
Svůj stav poté Goethe popisuje těmito slovy: „Poletovaly okolo mě všelijaké pochmurné myšlenky jako studené zlaté rybky ve sklenici, já sám jsem žádnou neudržel a zůstal jsem znuzený, což se míchalo se silnou nevolí, když jsem si všiml, že ti tři spolu pilně hovořili o různých podivných myšlenkách a pocitech, o kterých ovšem mluvili již vícekrát…“
Ve své zprávě dále Goethe píše o tenkrát ještě nepotvrzených léčivých účincích marihuany, o kterých podle jeho společníků věděli už ve starém Řecku. Po užití marihuany Goethe také sepsal dva sonety, které ale považoval za méněcenné, a Friedrich Schiller napsal slabší baladu. Na závěr setkání si Goethe s Schillerem dali dva talíře párků.
Na internetu se začaly objevovat zprávy, že Goethův popis je novinářskou kachnou, kterou má na svědomí švýcarský novinář Constantin Seibt. Na tuto kachnu, sepsanou údajně v roce 1993, měl skočit i prestižní německý magazín Spiegel.
Ať již zmíněný článek je nebo není podvrhem, jisté je to, že se v posledních staletích změnil postoj společnosti k marihuaně i ke drogám obecně. Zatímco před dvěma sty lety se konopí stejně jako jiné drogy běžně užívalo nejen k léčebným účelům, dnes státní instituce nedovolují konopí pěstovat, a to navzdory potvrzeným léčivým účinkům. Konopím se svého času prý léčila i britská královna Viktorie. Dnes se situace opět pomalu uvolňuje, ale stále se v oblasti konopné problematiky objevují předsudky, především u starších generací.
Přidejte si Konoptikum na
Přidejte si Konoptikum na
-
-
-
partneři
