William James a jeho výzkumy vnímání času během hašišového rauše
...„Vyslovíme větu, a než se dostaneme k jejímu konci, tak se nám začátek věty zdá nekonečně vzdálený v minulosti. Chceme projít krátkou ulici, ale zdá se nám tak dlouhá, jako bychom ji snad nikdy ani nemohli zvládnout celou projít.“ ...
- Kategorie:
- KULTURA
-
autor:
-
MH
- vloženo: 30.05.2010
-
doporučte známému
PDF
-
Při vyslovení jména Williama Jamese si někteří možná vzpomenout
na tzv. pragmatismus – filosofický směr zaměřený na lidské jednání
a jeho praktické úspěchy, jehož představitelem u nás byl například
Karel Čapek. Hlavní zájem jedné z nejvýznamnějších osobností
americké vědy přelomu 19. a 20. století se však zaměřoval na
psychické výzkumy, jejichž součástí bylo i experimentální
pozorování vnímání času. Zde již možná čtenář tuší, proč se
Jamesovo jméno objevuje v souvislostech našeho časopisu: William
James se bez jakýchkoli předsudků věnoval výzkumu různých stavů
vědomí během široké palety intoxikací a zavedl pojem „mystického
vědomí“, které podle něj lze zažít právě v různých stavech
intoxikace a které není nic jiného než „přístup k pravdě, kterého
nelze dosáhnout způsobem, jakým myslíme běžně.“
V roce 1890 vychází Jamesovo ústřední dílo, dvousvazkové Principy
psychologie, ve kterých jsou některé pasáže věnovány právě
výzkumu stavů vědomí ovlivněného různými druhy intoxikace. Na
rozdíl od uměleckých popisů těchto stavů např. Timothy Learym či
Charlesem Baudelairem, James se snaží získat nejen přesná a
měřitelná data, ale i jeho interpretace výsledků je čistě vědecká.
Na konci 19. století byl již znám fakt, že konzumace čaje nebo
kávy zkracuje subjektivní prožitek času, takže konzumentovi se
zdá, že čas ubíhá rychleji. Klinické pokusy prováděné v Německu
potvrdily podobné změny ve vnímání času během konzumace alkoholu,
ovšem s tím rozdílem, že v počáteční fázi opilosti čas ubíhá
nejdříve rychleji, ale se zvyšujícími se promile dochází ke
zrychlení vnímání vnějších podnětů a čas se tak jeví jako plynoucí
mnohem pomaleji než obvykle. Ke stejnému zrychlení vnímání a
tedy k natažení času dochází rovněž pod vlivem morfia a
chloroformu.
Ve svých výzkumech hašišového rauše James experimentálně zjišťuje
také zpomalení vnímání času a vysvětluje subjektivní účinky
hašiše takto: „Vyslovíme větu, a než se dostaneme k jejímu konci,
tak se nám začátek věty zdá nekonečně vzdálený v minulosti.
Chceme projít krátkou ulici, ale zdá se nám tak dlouhá, jako
bychom ji snad nikdy ani nemohli zvládnout celou projít.“ Tyto
jevy vysvětluje tak, že naše vnímání vnějších podnětů, ze kterých
odvozujeme rychlost plynutí času, se stává pozornější a
podrobnější: tam kde jsme dříve měli při určitém procesu například
pět různých vjemů, máme během intoxikace vjemů mnohonásobně
více. Procesy, které sledujeme, subjektivně mají mnohem delší
časový rozsah – čas jako by se zpomalil. Toto je podle Jamese
analogické k práci s mikroskopem, kdy se zvětšením měřítka
dochází jakoby k objektivnímu zvětšení pozorovaného předmětu.
James ve svých textech odkazuje na užívání hašiše, nikoli
marihuany. Nebylo to ovšem tím, že by byl takový fajnšmekr,
nýbrž prostě proto, že hašiš byl nejrozšířenějším produktem z
konopí; balení samotné marihuany do tzv. jointů či její kouření
v dýmkách přišlo do módy až mnohem později. Kromě výzkumů vnímání
času se James zabýval možnostmi využití hašiše při vyvolávání
hluboko zasutých vzpomínek během terapie. Nejživější však zůstává
Jamesovo vysvětlení změny vnímání času pod vlivem hašiše, které si
většina z nás může experimentálně ověřit na sobě samých, ovšem
bez vyhlídky, že za to bude někdy oceněna, občas možná i se
strachem, že za takovýto experiment bude perzekuována. Ukazuje se
tak, jak se během posledního století změnil význam „experimentování
s drogami“ směrem k negativnímu hodnocení.
Přestože to James na žádném místě svých textů přímo neříká, je z
jeho postřehů zřejmé, že většinu experimentů prováděl sám na sobě,
tedy včetně užívání omamných látek. Ke konci života navíc
opakovaně vyjadřoval názor, že změněné stavy vědomí umožňují
člověku využívat naplno jeho tvůrčí schopnosti a jeho kulturní
potenciál. Byl tak do jisté míry předchůdcem lékařského užití
omamných látek, zejména pak v psychoterapii.
Závěry Jamesových výzkumů lze shrnout takto: určité zpomalení v
reakcích, které můžeme sledovat na intoxikovaných uživatelích
zmíněných drog, není způsobeno jejich nižší mozkovou aktivitou,
ale naopak je způsobeno zrychleným vnímáním a bohatším souborem
vjemů. To znamená, že tam, kde neintoxikovaný člověk vnímá
například pád sklenice jako okamžitý proces o dvou až třech
vjemech (pohyb sklenice po okraji stolu, let sklenice vzduchem,
roztříštění sklenice o podlahu), člověk intoxikovaný tuto
skutečnost vnímá jako soubor mnohem většího počtu vjemů, které mu
pak trvá zpracovat adekvátně delší dobu a zdá se tak ve svých
reakcích pomalejší, i když opak je pravdou.
William James (1842–1910), americký psycholog a filosof, profesor
na Harvardské a později Columbijské univerzitě. Věnoval se
medicíně a výzkumům fyziologie vědomí, odkud přešel přes
průkopnické příspěvky v psychologii k úvahám o lidské svobodě.
Ve své době byl nejznámějším americkým filosofem, rozvinul a
popularizoval tzv. pragmatismus. Pragmatismus dodnes hraje
důležitou roli v boji s totalitarismy všeho druhu. Právě proto
ho oceňoval i náš spisovatel Karel Čapek.
Další informace naleznete na
http://www.archive.org/details/theprinciplesofp01jameuoft
nebo
http://ebooks.adelaide.edu.au/j/james/william/principles
(anglický text Principů psychologie).
-
-
