Hašašíjůná – sekta požívačů hašiše
Když Marco Polo vydal na začátku 14. století svůj slavný cestopis Milion, zmínil se na počátku svého vyprávění o putování do Číny o tom, že navštívil místo kdesi v dnešní Sýrii, kde stávala pevnost „Starce z hory“.
-
doporučte známému
PDF
-
Když Marco Polo vydal na začátku 14. století svůj slavný cestopis
Milion, zmínil se na počátku svého vyprávění o putování do Číny o
tom, že navštívil místo kdesi v dnešní Sýrii, kde stávala pevnost
„Starce z hory“. Tajemná postava měla údajně být vůdcem obávané
sekty hašašínů či asassínů, mysteriózních zabijáků, kteří
terorizovali po dlouhá desetiletí celé okolí. Marco Polo uvádí,
že tito hašašíni byli příslušníky šíitské větve islámu, která
bojovala o své právo na existenci v tradičně sunnitském prostředí
pomocí likvidace politických vůdců svých nepřátel. Byli to
zabijáci specializovaní na politické vraždy a atentáty. Jejich
základní vlastností byla naprostá oddanost vůdci sekty a
lhostejnost vůči nebezpečí a smrti.
Jejich příprava, uvádí Marco Polo, probíhala tak, že trávili dlouhé
měsíce pod vlivem hašiše, který kouřili ve velkém množství, v
palácové zahradě vůdce sekty, kde byli obklopeni obrovským
přepychem – zelenými stromy, fontánami s vínem a desítkami
ochotných dívek. Smyslem jejich intoxikace THC bylo, aby uvěřili,
že se nachází v pozemském ráji, který sliboval svým věřícím
prorok Mohamed. Pak se jednoho dne probudili v pustině před
hradem, kam je vůdce nechal přenést, když spali, a zčistajasna
se ocitli v krušné realitě. Je jasné, že to bylo spojené s
obrovským šokem – a v tu chvíli přišla vůdcova chvíle. Oznámil
nebohým mladíkům (jsme v muslimské sektě, takže příslušníky byli
výhradně muži), že ztratili právo pobývat v ráji, a dokud nesplní
úkol, který jim teď dá, nemohou se vrátit. Úkol samozřejmě
spočíval ve vraždě nějakého protivníka sekty. Dále jim řekl, že
pokud při plnění úkolu zemřou, vrátí se rovnou do rajské zahrady,
stejně jako kdyby úkol splnili, tudíž vlastně nemohou prohrát.
Tímto způsobem byli získáváni všeho schopní a nebojácní zabijáci.
Další zdroje uvádějí, že provoz a výcvik mladých asassínů byl
ještě jednodušší, protože je Stařec z hory udržoval permanentně
zkouřené, takže si zahradu pozemských rozkoší pouze představovali,
zatímco leželi v prázdných pokojích vůdcova hradu. K efektu
procitnutí v krutém světě pak stačilo pouze vysadit pravidelné
dávky hašiše.
Asassíni operovali na Blízkém východě v 11. a 12. století.
Ve 13. století byla jejich hlavní pevnost Alamút dobyta a vypálena
Mongoly, kteří sem vpadli ze Střední Asie. Historické prameny
je zmiňují jako výraznou politickou sílu v oblasti, kde se jim
dařilo udržovat si pozice mezi egyptským sultanátem a křižáckými
státy vzniklými po dobytí Jeruzaléma první křížovou výpravou v
roce 1099. Někomu by se mohlo zdát divné, že fanatická muslimská
sekta bojovala proti jiným muslimům. Jak bylo řečeno výše,
hašašíni byli šíité, to znamená, že byli příslušníky té větve
Islámu, která se od většinového náboženství oddělila již v 7.
století a přetrvává např. v dnešním Íránu (středověké Persii).
Z Persie ostatně pravděpodobně celá sekta pochází. Tato byla od
středověku baštou šíitů, a dokonce odtud pochází i slovo hašiš,
resp. Hashisha – vyschlý, usychající. Pocházel odtud i zakladatel
sekty Hassan-i-Sabbáh, který se narodil okolo roku 1055. Hassan
cestoval do Indie, Arábie a Egypta, kde byl kvůli svým radikálním
názorům uvězněn. V roce 1090 odchází do pohoří Elbrus na jižním
pobřeží Kaspického moře, kde ovládá pevnost Alamút, zakládá sektu
a posléze roku 1124 umírá. Jejich vůdcem se pak stává Rašíd
ad-Dín Sinan, známý právě jako Stařec z hory. On překládá hlavní
působiště sekty do Sýrie, kde se zapojuje do bojů mezi křižáky a
muslimy. S jeho jménem jsou spojeny zmíněné praktiky a okolo něj
vznikají legendy o zfetovaných zabijácích, kteří na jeho pokyn
odstraní, koho jim určí. Prostřednictvím křižáků se pověsti o
hašašínech dostávají do Evropy, kde je možné dohledat jejich
ozvěny dodnes, jelikož mnoho evropských jazyků používá slovo „
asassin“ jako označení nájemného zabijáka.
Celá pověst, jak už to tak bývá, má však jeden háček. A sice,
jediný, kdo informuje o používání hašiše při tréninku asassínů,
je Marco Polo. Ovšem až téměř sto let po zániku sekty. Soudobé
prameny sice potvrzují, že tato sekta používala bojovníků
vycvičených v infiltraci nepřátelského území, zabíjení ze zálohy
a vedení partyzánské války tzv. fedajínů. O používání hašiše
však soudobé prameny mlčí. I jméno sekty pochází pravděpodobně
spíše od jména zakladatele, kdy hašašíni byli prostě následovníci
Hassana, a nikoliv od populární tmavohnědé substance. Sám
Hassan-i-Sabbáh naopak proslul jako ortodoxní asketa, který
dokonce neváhal popravit svého syna, kterého přistihl při pití
vína. Vypadá to tedy, že jediný, kdo v této historii kouřil
hašiš, byl Marco Polo, když psal svůj cestopis, a pravda se mu
ztratila kdesi v oblacích voňavého dýmu. Odpusťme však benátskému
cestovateli, protože komu z nás se to někdy nestalo?
PS:Knihu Marco Polo – Million si můžete půjčit v knihovnách,
na netu určitě taky něco bude. Konopí a vzdělávání si neodporují,
to si pamatujte. \m/
-
-
